2011
Socha sv. Anny se nacházela v havarijním stavu. Na vině bylo především složení kamene, resp. jeho fyzikálně-chemické vlastnosti. Jejich vinou se na soše i architektonických prvcích vytvořily všesměrné, různě silné trhliny ohrožující statiku i stabilitu detailů i celků. Především z těchto důvodů bylo nutné památku demontovat a její restaurování provést v ateliéru. Před nejdůležitější fázi procesu restaurování - konsolidaci - byl povrch kamene předzpevněn (proti drolení a sprašování) a poté očištěn, především od nárůstu biologického napadení. Poté následoval dlouhá etapa konsolidace spočívající v postupném zpevňování kamene organokřemičitými zpevňovači se zvyšujícím se podílem vylučovaného gelu. Následovalo doplnění podstatných chybějících či poškozených partií a sochařská rekonstrukce poškozeného aliančního erbu Václava hraběte Hallweila a Marie Josefy Chorynské z Ledské, s jehož rekonstrukcí rozhodnou měrou pomohl PhDr. Karel Müller, ředitel Zemského archivu v Opavě. Po barevné retuši následoval převoz památky na původní místo, kde proběhlo její osazení na nový betonový základ. Nově byly zhotoveny kovové atributy - dle torz původních - práce provedl Ing. Ondřej Šimek z Jindřichova Hradce.
